|
Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)
Historie letiště a aeroklubu Zbraslavice PDF Tisk Email
Seznam článků
Historie letiště a aeroklubu Zbraslavice
Vlastní historie
Vlastní historie - 2
Provoz v 80 tých letech
Všechny strany

Vlastní historie

Navijákový provoz v 50 tých letech Provoz v 50 tých letech, letoun Fairchild UC-61 a v pozadí letoun Bücker 181 zvaný Basa

V důsledku místního zhoršení meteorologických podmínek, přistálo nouzově 31. října 1931 u Zbraslavic, na polích ke kopci Poupil, ve směru podél silnice na Radvančice dopravní letadlo Československých státních aerolinií typu Avia F.Vllb/3m v.č.2 poznávací značky OK-AFB.
V té době již představitelé ČSA ve spolupráci s Ministerstvem veřejných prací (MVP) intenzívně řešili otázku pomocných (nouzových) letišť na trase přes Českomoravskou vysočinu. Nabývala na aktuálnosti se zamýšleným rozšiřováním provozu do podzimních měsíců a s přípravou nočních letů. Mimo sezónu pomáhali s vyhledáváním plochy i piloti a konečný verdikt (po odporu Uhlířských Janovic) vydala počátkem roku 1932 pověřená komise - nabídka obecních a dílem soukromých pozemků u Zbraslavic, v místě U jelena je nejvhodnější.
Po delším vyjednávání o výši ceny nejprve pronájmu, posléze odkoupeni pozemků (v tehdejší ceně 2,80 Kč za 1 m2, vyřešení odklonu elektrického vedeni a po menších terénních úpravách mohlo být v létě 1933 letiště čerstvě oseto. Po zřízení centrálního vyznačujícího kruhu o průměru 30 metrů a zpevnění příjezdové cesty k budované správní budově v roce následujícím mohlo být letiště o výměře 2210 m2 zprovozněno. Schváleno bylo výnosem MVP č.j. 266 2488/6-75.337 ai34 a připuštěno k používání jako státní veřejné a pomocné letiště od počátku roku 1935. Dne 5. února 1935 proběhla kolaudace správní budovy s bytem správce (kterým byl jmenován Josef Chobot); spád plochy si vyžádal dodatečné odvodnění. Stavební firma Jar. Dajbych z Kutné Hory prováděla roku 1937 výstavbu typového hangáru pro letouny.
Provoz na letišti ve Zbraslavicích byl tehdy pouze příležitostný. Využívali jej dle pamětníků vojenští letci, kteří zde po orientačním letu ze vzdálených výchozích letišť přistávali, aby získali od správce potvrzující razítko o mezipřistání. Častějšími hosty zde byly i letouny Baťova leteckého oddělení, které zajišťovaly spojení Zlína s filiálkou ve Zruči nad Sázavou. U příležitosti závodů či okružních letů zde měly mezipřistání i sportovní letouny. Zevrubnější doklady o činnosti vojenského letectva na tomto letišti v období branné pohotovosti státu a mobilizace roku 1938 se nepodařilo získat. Byla zde základna zvědné 61. a bombardovací 72. letky, které byly podřízeny velitelství let. 1. armády ('Havlíček 10'). Krátkodobě zde působila i pozorovací 2.letka I (1) 'Slavia'. Typově používaly dvouplošné letouny Aero A-100/Ab-101 a dvoumotorové B-71. Působeni stíhacích útvarů s letouny B-534 zde není jednoznačně doloženo.
V období okupace letištní areál nadále spravoval nástupnický úřad MVP s českým personálem, provozovateli však byly vojenské letecké školy Luftwaffe. Pro ně představovaly Zbraslavice pomocnou (přesněji pracovní) letištní plochu.
Do konce roku 1943 to byla převážně pilotní škola z Pardubic Flugzeugfuhrerschule A/B 32 Pardubitz, která zde létala se stříbrnými i tmavě kamuflovanými letouny Heinkel He 72 Kadett, Focke Wulf Fw 44 Stieglitz i s Buckery Bu 131 a Bu 181. Kadetty zde sloužily i jako vlečné pro plachtařský výcvik na kluzácích Grunau Baby, DFS Kranich, SG-38. Pilotní kadeti byli ubytováni v dřevěných ubikacích u Starého rybníka, sloužících dodnes jako dětský rekreační tábor.
V posledních měsících roku 1943 na letišti působila pobočka bitevní školy SG 102 v Německém (Havlíčkově) Brodě (Schlachtgeschwader 102) s letouny Junkers Ju 87A. Letouny byly seřazeny podél přístupové cesty na letiště a po celé dny probíhal kompletní výcvik, včetně létáni ve formacích Kette (2), nebo Rotte (3), a včetně střemhlavých letů. Tato aktivita zde trvala i v roce 1944, kdy tu působily ve výcviku i stroje Ju 87B. Do provozu se mísila pardubická škola s He 72 a s větroni. Například v červnu zde byla větší skupina větroňů DFS Kranich, Weihe a kluzáků SG-38 i Grunau Baby.

 

Piloti a žáci v roce 1946 Provoz v 50 tých letech, letoun Bücker 181 zvaný Basa Provoz v 50 tých letech, akrobatický kluzák LF-107 Luňák, v pozadí kluzák DFS Kranich

 

V konečné fázi války se na většině letišť na našem území ztrácí přehled o dislokaci útvarů, neboť při rychlém postupu fronty a evakuaci jednotek byla situace značně složitá. V závěrečné fázi se na mnoha místech nalézaly letouny v podstatě bez pohonných hmot a byly dílem ustupujícími jednotkami, dílem osvobozovacím nadšením domácích lidí zapalovány a ničeny. Podobný stav byl i na zbraslavickém letišti. Po krátkodobém umístění transportní jednotky II/TG 2 s Junkersy Ju 52/3m zde zůstaly vedle těchto letounů i Ju 87 (včetně Ju 87G), ba i Focke Wulfy Fw 189. Ze zdejšího letiště údajně pocházel jeden z po válce uschopněných transportních Ju 52, provozovaný posléze čs. letectvem, část "dvaapadesátek" s německými osádkami odtud prý, přetížena nákladem, odlétla směrem na západ.
Po osvobození se na letišti usadila Rudá armáda, která zajistila použitelný materiál. Hangár ukrýval řadu hodnotných větroňů, po několika od typů Kranich, Weihe, Olympia, Grunau Baby GBII i školních kluzáků SG 38. Již od května 1945 byl v oblasti aktivní vznikající aeroklub při Baťových závodech ve Zruči nad Sázavou, který posléze získal ze Zbraslavic dva školní kluzáky. Ostatní větroně, některé i neodborným uložením poškozené, byly po převodu vlastnictví na MNO přiděleny jinam. Ve Zbraslavicích byl založen aeroklub v srpnu roku 1945.

 



 

Partneři

Kontakt

Kontakt2

Partneři

RocketTheme Joomla Templates