|
Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)
Historie letiště a aeroklubu Zbraslavice PDF Tisk Email
Seznam článků
Historie letiště a aeroklubu Zbraslavice
Vlastní historie
Vlastní historie - 2
Provoz v 80 tých letech
Všechny strany

 

Letištní věž v roce 1976, v popředí letoun Aero Ae-45, vedle stojící L-40 Metasokol a zcela v pozadí Z-126 Trenér Provoz v 60 tých letech, odvážný pilot usedá do kabiny akrobatického kluzáku LF-107 Luňák Příprava na provoz v roce 1957, nadějní plactaři připravují kluzák VT-125 Šohaj

 

Dekretem presidenta republiky z 27. října 1945, č.12456, se potvrzovalo vlastnické právo letiště Zbraslavice pro československý stát, zastoupený ministerstvem dopravy. Postupně se zde obnovovala činnost - započalo působení nově ustavovaných aeroklubů. A to zde nejen aeroklubu domácího, ale i dalších - ze Zruče nad Sázavou, kde nebylo vhodné letiště; dále zde od konce roku 1946 do začátku 50. let létal i kolínský aeroklub, než bylo dokončeno jeho vlastní letiště. Rovněž zde létali od šestačtyřicátého členové skupiny z Kutné Hory, kde nebyla letištní plocha nejvhodnější. V prvních poválečných letech zde byl téměř výhradně provoz motorový. Létalo se na radostně přijatých letounech Piper Cub L-4H z amerických vojenských přebytků, které byly do republiky přelétávány od června 1946. Každý zmiňovaný aeroklub provozoval po jednom vlastním letounu, Kolín měl ještě druhý, poskytnutý továrníkem Navrátilem. Tento podnikatel a příznivec letectví ve Zbraslavicích hangároval i svůj služební letoun Fairchild UC-61 pozn. zn. OK-ZEU, který přes víkendy poskytoval aeroklubu. Později zde létaly i dva či tři letouny Praga E-114 Air Baby a Z-281.

Plachtaři museli v poválečných letech dojíždět do vhodných svažitých terénů u Podhořan v Železných horách, až roku 1948 byl ve Zbraslavicích zahájen plachtařský výcvik. Jako na jediném letišti v oblasti zde byl v provozu naviják, který využívaly i ostatní dojíždějící aerokluby, nezřídka dovážející i své vlastní větroně. Zručský Posázavský aeroklub se stal roku 1950 střediskem ustaveného DOSLETu, jemuž podléhaly aerokluby Zbraslavice, Humpolec a Havlíčkův brod. V závěru roku 1951 byla zrušena zemská Ústřední plachtařská škola v Kralupech a krátkodobě byla její činnost včetně materiálu a personálu přemístěna do Zbraslavic, pod vedením známého Antonína Půroka. V rámci školy se zde vyskytovaly další větroně Kranich, Kmotr a jiné.

 

Rozebraná letadla v roce 1945 Provoz v 60 tých letech, v popředí akrobatický kluzák LF-107 Luňák a v pozadí oblíbený typ našich plachtařů VT-125 Šohaj Provoz na sklonku 40 tých let, letoun Piper L-4

 

Nové reorganizace, se vznikem Svazarmu v roce 1952, znamenaly zrušeni plachtařské školy a předisponování materiálu jinam. Ve Zbraslavicích zůstává "Navijáková stanice aeroklubu Svazarmu" s placeným místem náčelníka, kterým se stal zdejší člen Jaroslav Štěpánek. Aeroklub Zbraslavice podléhal krajskému aeroklubu Jihlava, s jeho kolektivem splynuli i členové aeroklubu Zruč nad Sázavou.
Vedle pokračující činnosti plachtařského i motorového odboru byla na letiště roku 1953 umístěna škola pro letecké zemědělské práce, patřící Čs. aeroliniím, které se staly majitelem letiště. Přišli instruktoři "práškařů" a cvičilo se na letounech Fieseler Storch, známých jako Čáp. Jejich činnost se v dobré shodě prolínala s činností aeroklubu, kde vypomáhali jako instruktoři a vlekaři, zabezpečovali letecké dny, pořádané již od konce čtyřicátých let. Tento stav trval do roku 1955, kdy bylo výcvikové středisko přemístěno do Prahy-Ruzyně a letiště Zbraslavice získalo statut "Aerovleková stanice Svazarmu Zbraslavice", podřízené Hlavní správě civilního letectví. Plachtařský i motorový odbor oplýval tehdy dostatkem letadel i další pomocné techniky, což bylo charakteristické pro druhou polovinu padesátých let s bohatými dotacemi pro tuto organizaci.

Šedesátá léta jsou ve znamení pokračujícího provozu odborů motorového, plachtařského i skrovnějšího parašutistického. Plní se výcvikové osnovy, přicházejí noví žáci. Plachtaři se účastní pravidelných přeborů, motoroví piloti se podílí na provozu plachtařů formou aerovleků, létá se i akrobacie, navigační lety. Na poli akrobacie lze zaznamenat úspěchy - Slavoj Mezera se na akrobatických přeborech probojovává až mezi čs. akrobatickou špičku. Motoráři se účastní začínajících navigačních soutěží.Tato aktivita zde vrcholí s příchodem let sedmdesátých - v roce 1971 je na zdejší letiště situováno mistrovství republiky v letecké navigaci, poprvé konané za mezinárodní účasti (Poláci s letounem Wilga). Domácí osádka Mezera - Štacha získává 2. místo v celkové klasifikaci.
Plachtařský provoz v šedesátých letech je ve znamení žlutých dřevěných větroňů - vedle stárnoucích Šohajů, odcházejících s koncem desetiletí, se rozšiřuje počet provozovaných Orlíků. Od počátku tohoto desetiletí se datuje nástup celokovových nesmrtelných větroňů L-13 Blaník pro výcvik, které mají dnes již za sebou tři desetiletí služby!

 

Provoz v 70 tých letech, ruční start motoru letounu Zlín Z-126 Provoz v roce 1957, unikát českého letectví letoun C-104 - původem však typ Bücker 131 Jungmann

 

V polovině sedmdesátých let ale docházelo k pozvolnému útlumu činnosti plachtařů a ke známému snižování počtu motorových pilotů. Situování letiště v plachtařsky velmi výhodné oblasti však vedlo k pořádání přeborů ČSR žen a později i mužů za vysokého využití letových dní. Určitým limitujícím činitelem byla snad jen koordinace s provozem vojenského letiště Čáslav-Chotusice. Plachtařská soustředění, která zde pořádal aeroklub Točná, přivedla v letech 1976-77 několik točenských plachtařů do Zbraslavic. Intenzívní výcvik žáků probíhal v letech 1979 až 1982, kdy se činnost plachtařů zdárně rozeběhla. S tím souvisely i nároky na vlekaře; aeroklub se začal posouvat v každoroční celostátní soutěži z posledních míst do středu, od roku 1983 se pak tlačí do první třetiny pořadí klubů v bývalé ČSSR/ČSFR.
Paravýcvik byl na letišti ukončen v roce 1979 pro složitou situaci (nedostatek výsadkových letounů aj.) a omezující terén. Členové paraodboru se přemístili do Kolína.
K získáni úplného obrazu o provozu na letišti Zbraslavice nelze opomenout ani působení zemědělských letounů Z-37 Čmelák tehdejšího Slov-Airu, které zde operuji od přelomu šedesátých-sedmdesátých let. Po desetiletí činnosti se zde zřizuje rozsáhlejší stanice se stavebním vybavením a stálým umístěním několika letounů.

 



 

Partneři

Kontakt

Kontakt2

Partneři

RocketTheme Joomla Templates